Edice „Evropská space opera“
Obrovské vesmírné překladiště Terango (neboli Terminál Sycango) je kromě přistávacích a odletových ramp kompletně vybudováno pod povrchem planety a personál tvoří jedenáct tisíc lidí a přes dva tisíce androidů. V podstatě jde o město s kompletním vybavením a servisem.
Všechno funguje tak, jak má, až do chvíle, než se začnou ztrácet lidi. Na Zemi se o tom nic neví, dokud se neztratí dcera náměstka baltimorské FBI. Náměstek na Terango pošle vyšetřovatelku Moiru Glaceovou. Jednak mu byla protivná a potřeboval se jí zbavit, jednak mu bylo jasné, že pokud má na Terangu někdo šanci něco vyšetřit, tak jedině drzá neřízená střela, což Moira je. Agentka hned po příletu pochopí, že je vetřelcem v dokonale funkčním, ale zároveň dokonale uzavřeném systému, který za všech okolností drží při sobě, a to včetně umělé inteligence, řídící veškerý provoz Teranga. Ostatně jinak by to ani nešlo, protože černý obchod (zbraně a drogy) tvoří třicet procent provozu překladiště. Systém si velmi rychle zanalyzuje, že Moira ten svůj vyšetřovací čumák strčila příliš hluboko do jeho struktury, a tudíž už se na Zemi vrátit nemůže. Moira má však na věc úplně jiný názor.
Samostatný román.
| Formát | 115 x 175 |
|---|---|
| Vazba | brož |
| Jazyková redakce | Renata Heitelová |
| Odpovědná redakce | Robert Pilch |
| Obálka | Lukáš Tuma |
| Počet stran | 442 |
| ISBN/EAN | 978-80-7456-474-1 |
| Vyšlo | 28.11.2019 |
| Status | Rozebráno |
| Doporučená cena | 328 Kč |
Vystudoval Gymnázium v Břeclavi a pak Fakultu architektury VUT Brno (1983). Pracuje jako architekt, v letech 1983–90 v DRUPOSU České Budějovice, od ledna 1991 ve vlastní firmě R2 COMP, zabývající se architektonickými projekty a reklamním designem. Až do roku 1989 spolupracoval s Karlem VEVERKOU (viz) na povídkách a novelách, které získávaly dobrá umístění v soutěži o Cenu Karla Čapka. V roce 1987 to byla povídka o simulované počítačové hře Nečistá hra, v roce 1988 rozsáhlá povídka na podobné téma Těšíme se na vás (knižně I. Železný 1991), popisující drsnou počítačovou hru, jejímuž hrdinovi se podaří dostat se ze simulovaného světa do naší reality, a v roce 1989 vydali samizdatově s pomocí SF klubu Winston krátký román Sítě, kanály a stoky.
Petru Hetešovi vyšly časopisecky dvě samostatné povídky Přírodní krásy Tarcusu (Věda a život, 1988, č. 2) a Mončičák a Čičmunda (ABC, 1990, č. 22), odlišující se výrazně od příběhů psaných společně s K. Veverkou. Jeho nejlepší povídka Quag vyšla ve sborníku Kočas v roce 1990. Odehrává se v uzavřeném světě izolovaného paláce ve Francii, v němž jsou vychovávány děti nenakažené zhoubnou mimozemskou epidemií. Příběh je působivě vyprávěn z pohledu jedenáctiletého chlapce, který zároveň se zjišťováním pravdivých informací o okolním světě prožívá svůj přechod k dospělosti. Povídka Gython vyšla v antologii Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993).
(zdroj: Legie; foto: Topzine)
Související odkazy:
Rozhovor L. Vaníčka s autorem (16.5.2010 – Topzine)
Rozhovor M. Stručovského s autorem (25.2.2009 – Neviditelný pes)
Rozhovor M. Stručovského s autorem (28.4.2008 – Neviditelný pes)
Autorův profil na Topzine (L. Vaníček)
Medailon autora od J. Pechance (23.2.2009 – Neviditelný pes)