Tanec na sopce
Je to jednoduché. Z umělého lidského vajíčka a umělé spermie nemůže vzniknout nic jiného než umělý člověk. Ovšem je to ještě vůbec člověk? Anebo co vlastně? Android? Mutant? Zvíře? Umělá inteligence na biologickém základu? Profesor Panarski, který to ve své laboratoři uskutečnil, byl nejen špičkový genetik, biochemik a molekulární fyzik, ale zároveň esoterik a taky trochu šaman a čaroděj.
A když si všiml, že v jeho biologickém produktu zůstaly ještě nějaké volné jalové řetězce DNA, neodolal, aby do nich něco dodatečně nevepsal. A nerozmýšlel se dlouho, co to bude. Nenáviděl tuhle šílenou baltimorskou megapoli a usoudil, že jediné, co si zaslouží, je apokalypsa. Gině je deset let a má ji vepsanou do své DNA. Je k ní ale ještě třeba iniciační rozbuška.
Tedy ne, že bych chtěl zachraňovat celý svět, ale Baltimore mi za to stojí.
Detail knihy
| Žánr | Sci-fi |
|---|---|
| Formát | 115 x 175 |
| Vazba | brož |
| Jazyková redakce | Renata Heitelová |
| Odpovědná redakce | Robert Pilch |
| Obálka | Juraj Maxon |
| Počet stran | 427 |
| ISBN | 978-80-7456-569-4 |
| Vyšlo | 22. 5. 2024 |
| Status | Na skladu |
| Doporučená cena | 348 Kč |
O autorovi
Heteša Petr
Vystudoval Gymnázium v Břeclavi a pak Fakultu architektury VUT Brno (1983). Pracuje jako architekt, v letech 1983–90 v DRUPOSU České Budějovice, od ledna 1991 ve vlastní firmě R2 COMP, zabývající se architektonickými projekty a reklamním designem. Až do roku 1989 spolupracoval s Karlem VEVERKOU (viz) na povídkách a novelách, které získávaly dobrá umístění v soutěži o Cenu Karla Čapka. V roce 1987 to byla povídka o simulované počítačové hře Nečistá hra, v roce 1988 rozsáhlá povídka na podobné téma Těšíme se na vás (knižně I. Železný 1991), popisující drsnou počítačovou hru, jejímuž hrdinovi se podaří dostat se ze simulovaného světa do naší reality, a v roce 1989 vydali samizdatově s pomocí SF klubu Winston krátký román Sítě, kanály a stoky.
Petru Hetešovi vyšly časopisecky dvě samostatné povídky Přírodní krásy Tarcusu (Věda a život, 1988, č. 2) a Mončičák a Čičmunda (ABC, 1990, č. 22), odlišující se výrazně od příběhů psaných společně s K. Veverkou. Jeho nejlepší povídka Quag vyšla ve sborníku Kočas v roce 1990. Odehrává se v uzavřeném světě izolovaného paláce ve Francii, v němž jsou vychovávány děti nenakažené zhoubnou mimozemskou epidemií. Příběh je působivě vyprávěn z pohledu jedenáctiletého chlapce, který zároveň se zjišťováním pravdivých informací o okolním světě prožívá svůj přechod k dospělosti. Povídka Gython vyšla v antologii Let na Měsíc pojednaný jako sbírka povídek českých autorů (1993).
(zdroj: Legie; foto: Topzine)